In my dream, you are mine

12. dubna 2010 v 22:21 | Christie* |  Secrets
Nemůžu myslet. Nemůžu mluvit. Nemůžu vám popsat to, co teď cítím tak, abyste cítili tu nakyslou vůni slz....slyšeli křik mého já.
Ta bolest. To zklamání. To všechno. Strašně se to mísí do sebe. Jedna rána za druhou. Lze popsat pláč srdce?

Jsem zoufalá. Nemám se čeho chytit. Nemám tu svou prázdnou místnost s holými stěnami kam bych se posadila na zem a křičela. Křičela z plna hrdla a všechno by to ze mne šlo pryč!
Není nikdo...nikdo komu to můžu říct. Celý svůj příběh. Není kdo by poslouchal. Protože každý má ten svůj příběh a to mu bohatě stačí.
Ti, kteří by mě alespoň zčásti vyslechli cítí teď tu stejnou bolest. Všechno kolem mne je tak šedé. Tak rozmočené. Jako papír s krásnými slůvky promočený slzami až do takové křehkosti, že kdybyste ho uchopili rozpadl by se mezi prsty.

Co se to děje ?!
Proč je té bezmoci a smutku kolem mě tolik. Proč ji třeba nemám jen já. Nebo jen támhle ten. Proč všichni naráz? Aby to tak moc bolelo? Nestačí jedno bodnutí? Musí jich být tisíce zaráz?
Mí nejbližší. Ti kteří by mi teď pomohli kdyby mohli. Mají v srdci to co já. A já zase nemohu pomoci jim. Vypadá to tak strašně ZTRACENĚ.
Chci vylézt na vrchol nejvyššího kopce který sahá téměř až k oblakům, položit hlavu do trávy a usnout. Otevřít pak oči do slunce, na tváři mít úsměv. A nevědět. Nevědět nic o tom co bylo. Hledět jen dopředu, do budoucnosti která se mi v té chvíli zdá tak krásná. Nesejde na tom jestli to tak opravdu bude. Jde o ten pocit. V té chvíli, v ten okamžik vidět jen to dobré.

Napsal:
Pokračovat...nepokračovat....mezi náma stejně není nějaké velké pouto....tak bych to nějak moc neřešil

Zdálo se mi to. Řekněte mi to někdo. Pošeptejte mi do ucha, že to byl jen zlý sen.
Den za dnem plný myšlenek na něj. Vzpomínek na to co jsme spolu prožili. Plno jeho úsměvů, jeho rty na mých. Náš společný smích.
...a má naivita.

Nebo jsi snad zamilovaná??
To bych ti nikdy neřekla.

V hlavě jenom hučení. Zpomalený tep. Ztuhlost.

Já teda nejsem zamilovanej....a nebudu ti nic nalhávat

Proč neodpovídáš? Nechápu tuhle tvou reakci...říkala jsi že taky nechceš vztah, že víš že za chvíli odjedu...

v srdci...jen....bolest....
 


Komentáře

1 P ** | Web | 13. dubna 2010 v 17:31 | Reagovat

Mrzí mě to.. nevím co víc napsat..
chlapi jsou hold ...
MLČÍM.. drž se !

2 R I X E Y | Web | 13. dubna 2010 v 20:38 | Reagovat

Čas ty rány zahojí.. Kdyby existovalo něco, co by tu bolest ztišilo.. bohužel. Kup si čokoládu, zavři oči.. on tu sice není, ale není ztracené všechno.. a čokoláda chutná pořád stejně dobře - a taky nehrozí, že by se na tebe vykašlala :) melu tu o čokoládě.. ale ty víš..

3 (NE) DOKONALÁ | Web | 13. dubna 2010 v 22:19 | Reagovat

To co si napsala mě dost zasáhlo..asi si to naprosto vystihla.Já to teď nemohu moc posoudit,ptž to nezažívám (díky Bohu), ale kdyby ...tak by to tak určitě bylo. Nevím proč, ae zdá se mi,že ti to podal dost drsně. Na druhou stranu to řekla upřímně. Vím, upřímnost někdy bolí a někdo prostě nedokáže unést pravdu, ale je to prostě tak...a já si cením lidí,který mi to co se jim honí hlavou,řeknou na rovinu.
Drž se :-*

4 makecina | Web | 14. dubna 2010 v 9:07 | Reagovat

oni si to nikdy nepřiznaj..sou už prostě takový, yslijou si jak nejsou drsníí :// nic si z toho nedělej..jednou mu to dojde.. ;)))
btw.pěknej design!!

5 Essi | Web | 14. dubna 2010 v 13:11 | Reagovat

To mě mrzí, ráda bych ti něják pomohla, jenže má digitální (navíc frustrovaná a pesimistická) podoba by ti moc nepomohla.

6 Essi | Web | 14. dubna 2010 v 13:18 | Reagovat

Re: dělala jsem to myškou v Gympu :D

7 Bobina | Web | 14. dubna 2010 v 13:45 | Reagovat

jj věř v ni, přijde určitě ;)

8 Kejt* | Web | 14. dubna 2010 v 14:50 | Reagovat

Nemá cenu říkat, že to bude fajn, protože obě víme, že to HNED TEĎ fajn nebude. Ale přesně jak jsi napsala.. jsi silná holka. :) Tak se drž a snaž se na to nemyslet. Pusť si nějakou skvělou komedii (né romantickou!!! :D) a k tomu si vem hromady čokolády nebo popcornu. ;) Věřím, že to zvládneš, kotě :**

9 Ideantka | Web | 14. dubna 2010 v 15:42 | Reagovat

To je mi líto. S bolestí a naivitou se taky potýkám :-(

10 M-ikel | Web | 14. dubna 2010 v 16:10 | Reagovat

Tohle je nejhorsi! Ze začátku v tom ani nic být nemusí, ale pak přijde chvíle, kdy si uvědomíš, že v tom je něco víc. Nebo alespoň, že ty v tom cítíš něco víc. Věnuješ do toho veškerý čas, veškerou naději. A pak? Nic. Konec. A co dělat..když už nejde nic dělat? Nechat to být? Dělat, že se nic nestalo? Ale ta díra prostě nejde ignorovat. Prázno, který zůstalo..
ALE to přejde! Objeví se něco (někdo) novýho, co to zase zaplní a bude líp :)
Ironie je, že si vždycky řeknu: příště už si dám pozor, nebudu nic čekat, nebudu naivní a stejně..Proto se chci zržet co nejdál od vztahů, od toho, že ti na někom záleží, tak že mu dobrovolně dovoluješ ublížit ti..ale stejně to nejde..ironie
btw. porad naplno si jdu pustit..akorát už asi tejden hledám nějaký nový filmy, tak děkuju za tim :)

11 pan Nedostižný | Web | 14. dubna 2010 v 16:18 | Reagovat

myslim,že by mě to zranilo stejně...jsem stejně naivní..nevím jak pomoci

12 Infantility* | Web | 14. dubna 2010 v 16:58 | Reagovat

Taky nevím co napsat.. Snad jen drž se!

13 ayuu | Web | 14. dubna 2010 v 17:50 | Reagovat

Neřešil ? On by to neřešil ? Och,bože.

14 promiscuity | Web | 15. dubna 2010 v 15:59 | Reagovat

Tak jako jo, ale ona se tam nedomluví :D Ale to je jedno, jinak bych taky jela :))
Šok, nastal velký šok po přečtení článku. Je mi to líto, ale můžu Ti jen říct, že to bude dobrý. Musí to být dobrý :)) a bude, uvidíš..

15 _KiKuShKa_ | Web | 15. dubna 2010 v 17:26 | Reagovat

Ahojky máš moc užasnej blog pls kukni i na ten muj a když tak zadej nějaký ten koment =) předem díky :**

16 M. | Web | 15. dubna 2010 v 19:35 | Reagovat

Já vím.. je to těžké. Život je těžký.. ale krásný. Jen snad zavři oči a mysli na něco jiného.. Snad až je zase otevřeš, bude vše úplně jinak..

17 Říjnová | Web | 15. dubna 2010 v 23:02 | Reagovat

To je mi líto. Bolí to. A moc. Vím to. Ale přebolí to. Časem. A zase bude dobře. Uvidíš! Držím palce!

18 Borůvková slečna | Web | 20. dubna 2010 v 21:48 | Reagovat

Strašně ráda bych ti pomohla, ale nevím jak x( Ten pocit jak to ve mně křičí a já nemůžu nic nikomu říct a přesto to potřebuju dostat ze sebe, moc dobře znám. Jdu ted sama z jedné depky do druhé, všechno je tak nějak pomačkané a nejde narovnat. Smutné, že přichází hezké období - Jaro - a spousta lidí je se špatnou náladou. A víš co, jedno bodnutí ? Ne. Milion .. Ale věř, že jednou přestaneš plakat a usměješ se :-*

19 Sly ^^ | Web | 22. dubna 2010 v 14:36 | Reagovat

Och.. Mě je to moc líto :(.. To znám, prostě když ten druhý si myslí že o nic nešlo.. Že na to lze jen tak snadno zapomenout :/.. Zvládneš to, drž se :)..
Znáš ten Murphyho zákon? "Usměj se, bude hůř" I když jsou situace, ve kterých to vypadá že hůř být nemůže, vždycky může.. Hlavu vzhůru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama